S chovem psů jsme začali v roce 2006. Postupem času se stalo pro nás soužití s čtyřnohými kamarády životním stylem. Navíc jsme zjistili, jak skvělé je mít víc než jednoho psa. Rádi se setkáváme s podobně „postiženými“ lidmi, protože ti ostatní nás příliš nechápou.
V roce 2006 jsme si pořídili prvního psa respektive fenu plemene howavart. Od začátku jsme měli jasno v tom, že pokud si pořídíme psa, pak to musí být hovawart. Pročetli jsme spoustu chytrých knih popisujících všemožná plemena, ale hovíka jsme si pro jeho vlastnosti už předem zamilovali. Naši správnou volbu podtrhla první fenka Debra Gora Monte, pro kterou jsme si jeli k paní Radce Chmelinové. „Debuška“ tam na nás jaksi zbyla. A byla to skvělá volba. Debra byla fena, která si odvahou, tvrdostí k sobě samotné a věrností ke své rodině podmanila celou naši rodinu. Trávila s námi každou volnou chvilku a procestovali jsme spolu polovinu Evropy. Jako štěně byla hodně svérázná a velmi hravá, přesto v její psí pubertě bylo třeba ji rázně vysvětlit, kde je její místo ve smečce. Ukořistěného smetáčku se zkrátka za žádnou cenu nechtěla vzdát bez boje. Nepříznivý nález na RTG/DKK neumožnil, abychom usilovali o uchovnění. Nicméně to nám nezabránilo, abychom společně strávili úžasná léta na cestách i necestách. Odešla však nečekaně a i po letech, kdy nás opustila se nám při vzpomínce na Debru tlačí slzy do očí.
Když Debra odešla do psího ráje, konečně, kam jinam by skvělí psí kámoši chodili, nastalo u nás doma slzavé údolí. Proto jsme uvítali možnost pořídit si novou fenku od paní Michaely Gruntové. Gwendolína Eldorádo Lipí bylo pro nás však trochu krkolomné jméno a tak se z Gwendolíny stala Maggie. Již delší čas jsme navíc zastávali přesvědčení, že každý k sobě potřebuje parťáka svého druhu, což byl důvod, proč naši smečku v následujícím roce rozšířila Maya Aldeon od Pavla a Gabriely Kuskových. A tak si u nás společně žijeme své další příběhy.
I u nás platilo a občas i dál platí, že:
1. Do domu pes nesmí.
2. No dobře, do domu smí, ale jen do některých místností.
3. Pes smí do všech místností, ale nesmí lehat na nábytek.
4. Pes smí lehat jen na starý nábytek.
5. Tak jo, smí lehat i na nový gauč, ale nesmí spát s lidmi v posteli.
6. OK, pes smí do postele, ale jen když ho tam pán zavolá.
7. Pes smí spát v posteli, ale nesmí zalézat pod peřinu.
8. Pes smí pod peřinu, jen když ho tam pán pozve.
9. Pes smí spát pod peřinou každou noc.
10. Lidé mohou pod peřinu jen se svolením psa.
PS: V noci smí být s člověkem pod peřinou jen jeden pes…
NO, dobrá, tak tedy dva psi, ale nikdy víc… Co tu dělá ten kocour?
A jistě znáte „pravidla“ o venčení psa:
1. Pes chce chodit na procházku zásadně tehdy, kdy se to naprosto nehodí vám.
2. Jediný pes, který se na vycházce chová zcela disciplinovaně, je pes slepecký.
3. Poměrně bezpečné je jít se psem na procházku do míst, kde se nevyskytují žádní jiní psi.
4. Všechna ostatní místa pro procházku se psem bezpečná nejsou.
5. Pes, kterému odepnete vodítko, okamžitě ohluchne.
6. Ztráta sluchu je dočasná. Sluch se psovi vrátí, jakmile vyhládne.
7. Na procházku se psem je dobré odcházet s tlumokem naditým převážně masitou stravou.
8. Nemůžete-li se dovolat vašeho psa, otevřete tlumok, vyjměte z něj kus potravy a přivoňte k němu. Pes se objeví zhruba do vteřiny.
V některých bodech jsme se v raných obdobích soužití s našimi „psicemi“ poznali.
V rámce péče o naše fenky jsme se rozhodli využít i nejnovější poznatky v oblasti biorezonance a navštívili terapeutku Andreu Mazánkovou, která prostřednictvím diagnosticko – terapeutického přístroje Bicom prověřila zdravotní stav Mayi a Maggie. S nadšením jsme přivítali výsledek vyšetření, který potvrdil, že obě fenky se těší skvělému zdraví. Andrea se věnuje také rehabilitaci a fyzioterapii v kombinaci s Dornovou metodou a Osteodynamikou. Ordinaci má v Praze.
