Liberec
+420 777 743 748
info@debraway.cz

BLOG

      Tuto stránku bychom chtěli věnovat zajímavostem, aktuálnímu dění a především mrňouskům, které bychom si přáli přivítat v naší domácnosti. Případně s tím souvisejícím událostem a informacím. 

12. 7. 2020

Plánované krytí nedopadlo, tak snad příště. :-/

16. 6. 2020

Byli jsme na návštěvě u Benjiho

Dnes jsme se vydali na seznamovací návštěvu k paní Vršecké, abychom ještě před krytím zjistili, jak na sebe budou Maya a Benji reagovat. Po příjezdu sice Maya nesla nelibě, že se jí do kenelky v kufru auta dere velká zvědavá psí hlava, ale za chvíli počáteční nervozitu přemohl zájem o zajímavé vůně nového místa. Ještě pár minut sice „dělala dámičku“, ale brzy neměla problém sdílet s nápadníkem daný prostor. Jen Benji byl trochu překvapený z toho, že za ním přijela fenka bez jakéhokoliv příslibu či alespoň náznaku možné rozvernosti. Na to si bude muset ještě cca dva týdny počkat. 

                                                                                                                                      Randění zdar!

27. 5. 2020

Jak jsme vybírali nápadníka – plemeníka

Každý zkušený chovatel má při výběru vhodného plemeníka pro účely krytí své feny bezesporu svá kritéria. My ovšem nepatříme ke zkušeným chovatelům a s chovem bychom si teprve přáli začít. V oblasti výběru vhodného nápadníka jsme dost tápali. Vybrat si „toho pravého“ z nabídky více než devíti desítek plemeníků je přeci jen pro začínajícího majitele chovatelské stanice oříšek. Jak jsme si prohlíželi jednotlivé možné nápadníky, stával se ovšem z původního oříšku doslova kokosový ořech. Pěkně těžký s neproniknutelnou skořápkou. Když jsme si totiž před lety pořídili prvního psa, stačilo, abychom byli ohromeni množstvím výstavních ocenění a paletou různých zkoušek rodičů štěněte. 

Dnes si myslíme, že výstavní ocenění vypovídají výhradně o subjektivním pohledu na exteriér psa. Psovi je ovšem naprosto jedno jestli je CAC, BOB nebo CACIB. To je zajímavé jen pro jeho páníčka. Pes si chce především užívat radost z pohybu!  Zaměřili jsme proto nejprve svoji pozornost na vodítko v podobě prvku vyšetření DKK 0/0. Co dál? Již několik let je strašákem mezi chovateli psů degenerativní myelopatie označená zkratkou DM. O něčem podobném jsme před pár měsíci neměli ani ponětí. Byli jsme přesvědčení, že je naprosto dostačující, pokud má pes v pořádku kyčle a ramena. Najednou se začalo s testováním na DM. Velmi brzy jsme si uvědomili, jak je zmiňované onemocnění, pokud psa postihne, zákeřné. Jen pro připomenutí cituji odborníky: „Degenerativní myelopatie je progresivní onemocnění bílé hmoty míšní. Příčinou tohoto fatálního onemocnění je mutace genu SOD1. Ta způsobí, že nedojde k tvorbě proteinu superoxid dismutáza v míše. To má za následek postupnou degeneraci míchy a odumírání nervového aparátu v pánevní oblasti. Postupně se zhoršuje pohyblivost psa až k pozdější paralýze a úplnému ochrnutí pánevních končetin. Nicméně, současná medicína neumí říct, zda se onemocnění projeví. Jediné, co se lze dozvědět, je přítomnost uvedené genetické vady. V případě, že pes DM onemocní, jeho mícha postupně odumírá a mozek psa nedostává správné informace o poloze pánevních končetin a zadní části trupu. Následkem toho začne pes kulhat, nebo se v pánevní oblasti začne stáčet na pravou či levou stranu. K projevům může dojít kdykoliv od pátého roku psa. Později se nemoc prohlubuje do fáze, kdy pes končetiny buď táhne za sebou, nebo je neovládá vůbec. Bohužel v současnosti je snaha o vymýcení této choroby marná. Navíc rychlost a průběh onemocnění není nijak zdokumentovaná. Tento typ genomu se předává z generace na generaci. Tudíž pokud jeden z rodičů je pozitivní na degenerativní myelopatii, pravděpodobně ji zdědí i potomek. Zatím jedinou dostupnou cestou, jak DM předcházet je nemnožit psy s pozitivním nálezem. V konečné fázi pes nechodí a je inkontinentní. Je to pro psa velkým utrpením, podobně jako pro majitele, který bývá zoufalý z toho, že svému dlouholetému kamarádovi neumí pomoci.“

Dalším hlediskem pro nás tedy bylo, aby byl plemeník negativně testován na přítomnost mutace genu SOD1. K tomu jsme zvolili ještě malý subjektivní prvek z hodnocení exteriéru a hledali psa bez háčkujícího ocasu (bonitační kód N3). Na závěr jsme přidali třešničku na dortu a vybírali jedince, u něhož se ve 4 generacích neopakuje žádný předek, který tak má 100 % nepříbuzných předků (Ancestor-Loss koeficient: 1). Pak zbývalo už „jen“ prolustrovat podle nastavených kritérií předky vytipovaných psů. Myslíte si, že jsme byli potom chytřejší, jakého plemeníka zvolit? Rozhodně ne! Nakonec rozhodl „ženský instinkt“. Zkrátka jsem nechal na manželce, aby napověděla s kým se „spojíme“. Jak už jsem se zmínil v úvodu, naše „výběrové řízení“ může někomu připadat úsměvné, zvolená kritéria nepodstatná a některá tvrzení nepřesná. Jsme ovšem přesvědčení o tom, že pokud se člověk rozhodne rozšířit populaci nejen hovawartů o pár krásných mrňousků, je dobré nebrat tento krok na lehkou váhu. My jsme se rozhodli nejprve seznámit naši Mayu Aldeon s Benjim z Ondrova dvora od paní Martiny Vršecké. 

                                                                                                                                  Mrňouskům zdar!

6. 5. 2020

Nevím, kdy nastává přesně TEN okamžik, kdy se majitel chovatelské stanice stává skutečným chovatelem. Někdo může podotknout, že člověk se může považovat za skutečného chovatele až v okamžiku, kdy úspěšně odchová svůj první vrh. Jiný namítne, že nikoliv, protože chovatelem se člověk stává už pořízením prvního zvířete, potažmo psa. Tak či tak, my jsme překročili startovní čáru k vytyčené cílové metě, mít vlastní vrh. Právě dnes jsme podali žádost o vystavení krycího listu. Ano, slyším vás dobře zkušení chovatelé, kteří jste při přečtení předchozí věty bezesporu propadli v hurónský smích. Obdivuji vás a zejména vaše znalosti a zkušenosti.

Nicméně pro nás, naprosté novice v oblasti odchovu psů, je každý malý krok ve směru k našim prvním štěňátkům velkou událostí. Jistě nejen proto, že až v pořadí třetí naši fenku se nám podařilo uchovnit. Po neuvěřitelných 14 letech od pořízení první fenky!

S tímto vědomím se pozastavuji nad tím, jak člověk časem mění své plány. Původně jsme totiž rozhodně neměli ambice mít vlastní chovatelskou stanici. Chtěli jsme jen trávit volný čas v přírodě s chlupatým kámošem, který je bez ohledu na roční období, počasí a náladu svého „páníčka“ vždy v naprosto skvělé náladě. Neměli jsme ani v plánu nějak výrazně se zapojit do výcviku, vždyť k tomu je potřeba zkušeného výcvikáře. A najednou máme na zahradě zřízený výcvikový polygon včetně „áčka“ s rozměry dle zkušebního řádu a pravidelně jezdíme na výcvikové víkendy. Dokonce jsme začali chodit na stopu. Někdy k překvapení majitelů luk v okolí, kteří zprvu nechápali, proč na jejich louce „něco“ sázíme, zatímco my pouze pokládali pamlsky do nášlapu. Dnes už si nedovedeme představit svůj život bez společnosti psů. Navíc jsme nadšení z rozhodnutí mít fenky dvě. Každý den sledujeme jejich entuziasmus ze vzájemné společnosti. Upřímně, v některých ohledech je parťák stejného druhu lidským elementem nezastupitelný.

Po nelehkém hledání a výběru se nám přeci jen podařilo v žádosti o vystavení krycího listu zaplnit všechna tři políčka návrhů plemeníků – nápadníků. Až obdržíme platný krycí list, prozradíme víc.

                                                                                                                                  Tlapce zdar!

error: Content is protected !!